Plicní fibróza je onemocněním s potenciálně smrtelnou prognózou. Jakým způsobem pacienty s nemocí seznamujete?

MUDr. Martina Šterclová (MŠ): Většina pacientů přichází na naše pracoviště s tím, že mají závažný plicní problém. Když dospějeme k diagnóze idiopatické plicní fibrózy, části pacientů se paradoxně uleví, protože pod pojmem „vážné onemocnění“ si většina z nich představí rakovinu. Musíme tedy pacientovi vysvětlit, že toto onemocnění je minimálně stejně závažné. Zároveň je ale nutné zdůraznit to, že je v řadě případů léčitelné s tím, že je možné je zastavit či alespoň zmírnit jeho dopady.

Co předcházelo tomu, než jste se odhodlal k návštěvě lékaře?

František Zahradník (FZ): Hlavně potíže s dýcháním při fyzické zátěži, a to i vzhledem k nadváze, kterou jsem v té době trpěl. Do té doby jsem chodil pravidelně plavat, jezdil jsem na kole. Co do fyzické kondice jsem na tom tehdy rozhodně nebyl špatně. Příznaky jsem zpočátku ignoroval až do chvíle, kdy jsem začal kašlat – a to byl právě ten moment, kdy jsem se rozhodl navštívit lékaře.

Jaké vlivy mohou potenciálně ovlivnit rozvoj tohoto závažného onemocnění?

MŠ: Lze říci, že takových faktorů bylo vysledováno několik. Roli hrají určité genetické změny, které ale obvykle nejsou dědičné, virové infekce, které pacient dříve prodělal, nebo i samotné stárnutí organismu. Z těch ovlivnitelných je pak na místě zmínit kouření, a to aktivní i pasivní. Kouření po stanovení diagnózy další průběh nemoci zhoršuje – i proto, že některé dostupné léčebné metody nejsou kuřákům hrazeny ze zdravotního pojištění.

Jak vám nemoc jako taková změnila život?

FZ: Trvalo asi šest týdnů od první návštěvy lékaře, než mi byla na odborném pracovišti stanovena diagnóza. Krátce na to jsem se dozvěděl i zběžnou prognózu či průměrnou délku života pacientů. V tu chvíli jsem se rozhodl udělat tlustou čáru. Skončil jsem se svým dosavadním zaměstnáním a začal si hledat novou životní náplň. Prioritou se pro mne stala rodina a dá se říci i vlastní rozvoj. Odstěhoval jsem se do přírody a našel si nové koníčky. Například jsem se začal věnovat truhlařině či kovářství. Nemoc mne v podstatě přinutila přehodnotit svůj dosavadní život.

Jakým způsobem se onemocnění léčí? Jakou roli v léčbě může mít úprava životosprávy pacienta?

MŠ: Léčebná opatření lze v podstatě rozdělit do dvou skupin: na farmakologická (sem patří léky) a nefarmakologická (do této skupiny spadá i úprava životosprávy). Nachází li se nemocný na počátku svého onemocnění, je možné pokusit se chorobu zastavit tzv. antifibrotickými léky, které zpomalují proces vazivovatění plicní tkáně. Co se týče životosprávy, důležité je zanechat kouření a vyhýbat se zakouřeným prostorům. Dále je důležitá pravidelná přiměřená fyzická aktivita, nejlépe formou plicní rehabilitace. Je klíčové, aby si pacient uvědomil, že dýchání není jenom o plicích, ale že se na něm pozitivně podílí například i svaly či optimální tělesná hmotnost. Nízká tělesná hmotnost naše pacienty obvykle netrápí, spíše bojujeme s nadváhou.

Co vám osobně pomáhá ke zmírnění projevů nemoci?

FZ: Pobyt na čerstvém vzduchu spojený s uměřenou fyzickou aktivitou. Mám rád zejména delší procházky po rovinatém terénu. Co mi naopak vadí, je vlhké počasí a například i pára. Důležité pro mne osobně bylo i omezit stres a situace, které představují zátěž pro psychiku. Klíčové je také osobní zázemí, rodina, koníčky. To vše pomáhá.

Na co by si pacienti měli během léčby dávat pozor a jakým způsobem lze předejít nežádoucím komplikacím?

MŠ: V případě, že je nemocný léčen antifibrotickými léky, je bezpodmínečně nutné, aby se důsledně vyvaroval alkoholu. Důležité je také dbát na doporučení lékaře týkající se frekvence a složení stravy. V době zvýšeného výskytu infekcí dýchacích cest se pak obecně nedoporučuje účast na hromadných akcích. Z dalších doporučení lze jmenovat například očkování proti chřipce a pneumokokovi. Nutné je také zdůraznit přínos plicní rehabilitace a uměřené fyzické aktivity.