Stav označovaný jako plicní hypertenze (vysoký tlak krve v plicních cévách) provází řadu onemocnění, především onemocnění srdce a plic. Méně často je plicní hypertenze způsobena přímo postižením plicních cév (plicní arteriální hypertenze - PAH je důsledkem postupného ztlušťování cévní stěny malých plicních tepen, chronická tromboembolická plicní hypertenze - CTEPH je způsobena zúžením či uzávěry plicních cév nerozpuštěnými krevními sraženinami, které se dostávají do plicních cév při akutní plicní embolii).

Jaké mohou být důsledky plicní hypertenze?

Plicní hypertenze zvyšuje námahu pravé srdeční komory, která pumpuje krev přes plicní cévy do levé poloviny srdce. Dlouho trvající a neléčený vysoký tlak v plicních cévách vyčerpává pravou srdeční komoru. Levá polovina srdce a vlastně pak celý organizmus dostává menší množství krve, která je navíc hůře okysličena. Důsledkem je pokles krevního tlaku ve velkých cévách, slabost, únava, dušnost, závratě.

Jaké metody jsou využívány v diagnostice plicní hypertenze?

V diagnostice plicní hypertenze je užívána řada metod, které mají vést k nalezení její příčiny. To je velmi zásadní z hlediska léčby, neboť plicní hypertenze způsobená odlišným mechanismem vyžaduje zásadně odlišnou léčbu. Při podezření na plicní hypertenzi u nemocných trpících nejčastěji jinak nevysvětlitelnou dušností a únavností je prvním vyšetřením echokardiografie (ultrazvuk srdce). Při echokardiografii lze odhalit přítomnost a odhadnout závažnost plicní hypertenze, rovněž lze potvrdit nebo vyloučit její nejčastější původ - onemocnění svaloviny nebo chlopní levé poloviny srdce. Pokud echokardiografie vysloví závažné podezření na přítomnost plicní hypertenze, ale neodhalí její příčinu v postižení levého srdce, je nutno vyloučit příčinu plicní hypertenze v onemocnění plic. K tomu slouží jednak vyšetření plicních funkcí (spirometrie) a pak některá zobrazovací vyšetření (snímek hrudníku, výpočetní tomografie).

Celkem 90-95 % plicních hypertenzí je vysvětlitelných onemocněním srdce nebo plic. Ve zbývajících případech se může jednat o CTEPH nebo o PAH. K vyloučení CTEPH se používá především ventilační a perfúzní plicní scintigrafie. Tato metoda užívající slabých radioizotopů srovnává vzdušné a krví zásobené oblasti plic. Při podezření na CTEPH, které může být na základě scintigrafie vysloveno, je nutno doplnit některé další specializované zobrazovací metody. Pokud však není příčina plicní hypertenze ani v srdečním či plicním onemocnění, a nejedná se o CTEPH, je nutno uvažovat o PAH. K definitivnímu průkazu této vzácné, ale velmi závažné příčiny plicní hypertenze, je nutné katetrizační vyšetření. To slouží k přesnému měření krevního tlaku a průtoku krve v plících. Vyšetření se provádí dlouhými dutými ohebnými trubičkami, které se zavádějí z cév v třísle do srdce a plic.

Jaké máme v současnosti možnosti léčby a jaká je jejich úspěšnost? Lze jimi tuto nemoc úplně vyléčit?

Léčebné možnosti plicní hypertenze se liší podle toho, co je její příčinou. Plicní hypertenze při onemocnění levého srdce je nejčastěji ovlivnitelná dobrou léčbou základního srdečního onemocnění (léčba onemocnění myokardu, chlopenních vad, arytmií). Léčba plicní hypertenze u plicních chorob je značně neúspěšná. Pokud se však u pacientů s plicním onemocněním vyskytne těžká plicní hypertenze, jedná se o situaci relativně výjimečnou a plicní hypertenze pak může být způsobena jinou koincidující příčinou, která může být úspěšně léčena (například CTEPH).

U většiny nemocných s CTEPH lze provést chirurgický zákrok (tzv. endarterektomii plicnice), jehož principem je odstranění usazených organizovaných krevních sraženin z plicních cév. Jde o velmi složitý výkon v mimotělním oběhu, který je nutno na klíčovou část operace dokonce zastavit. Poškození mozku v této části operace lze předejít hlubokým podchlazením pacienta na 16 °C. V září 2004 byl v ČR zahájen program endarterektomií plicnice v Kardiocentru VFN v Praze. Dosud bylo operováno 199 nemocných s ČR a Slovenska. Velká část pacientů je zcela vyléčena, u některých zůstává zbytková plicní hypertenze, kterou lze léčebně ovlivnit moderními farmaky podobně jako u PAH.

PAH je nevyléčitelné, ale v posledních dvaceti letech léčitelné onemocnění. Léčbou lze zásadně zmírnit příznaky choroby, zlepšit kvalitu života a prodloužit život nemocných. Specifickou léčbu PAH lze podávat v podobě tablet (sildenafil, bosentan, ambrisentan), podkožních infúzí (treprostinil), nitrožilních infúzí (epoporostenol), případně inhalací (iloprost). Za poslední možnost léčby plicní arteriální hypertenze se považuje transplantace plic. Zásadní metodou je také rehabilitace. Stále neuspokojivý výsledek léčby PAH lze vysvětlit mnohdy pozdním stanovením diagnózy. Proto se zájem soustřeďuje i na vyhledávání PAH u nemocných s ještě nevýznamnými obtížemi, např. ve skupinách pacientů s revmatologickými onemocněními, kde je riziko rozvoje PAH vyšší. Léčba PAH je pak pro její náročnost a ekonomickou nákladnost soustředěna do specializovaných center (Kardiocentrum VFN v Praze, Kardiocentrum IKEM v Praze, Kardiologická klinika FN Olomouc).

Plicní hypertenze v posledních letech již nepředstavuje okrajové téma kardiologie, ale rychle se rozvíjející oblast především díky pokrokům v oblasti její terapie.